Zemřel ing. Jaroslav Bukovský
Pietní vzpomínka jeho blízkých:
„Ahoj všem pozůstalým, v příloze posílám tichou vzpomínku na našeho milovaného Jardu. Tak, jak jsme ho viděli my s Ondrou, většinově při geologických výpravách za kameny, minerály a zkamenělými trilobity, plavuněmi, přesličkami, kapradinami a dalšími pamětihodnostmi. Vždy srdce na dlani a nějaká legrace. Ještě včera jsme spolu byli odpoledne na jezírku na Košutce a vezli jsme ho do kanceláře…
Dopravní inženýr Jaroslav Bukovský se narodil 24. 3. 1940 a zemřel náhle 1. 9. 2024. Čest jeho památce.
Aleš a Ondra Bukovských
Vzpomínky spolupracovníků, kamarádů:
Velká ztráta pro nás všechny!
Skvělý kamarád, férový chlap, nenahraditelný bojovník, před pár dny jsem mu ještě v telefonu slíbil poslat nějaké materiály. Už to nestihnu.
Bude nám všem moc chybět!
Čest jeho památce!
Z Valašska
Lojza Martinek
Čest jeho památce, šel za svou milovanou manželkou. Vlastenec, zakladatel prvního pomníku vyhnaných v republice, bojovník za pravdu a proti lžím v Plzni i v republice.
V odbojářském nebi se setká s Andělkou Dvořákovou a s dalšími, co nám odešli.
Strašná ztráta pro všechny vlastence.
Jiří Jaroš
Vážené bývalé platformačky, vážení bývalý platformáci,
naplněn nevýslovným smutkem vám sděluji, že nás navždy opustil náš souputník bratr Jaroslav Bukovský. Stránky zůstanou nadále tentokrát v mé výhradní péči https://www.vratme-vaznost-csbs.cz/.
Nemohu stále uvěřit, že milý a laskavý Jarda Bukovský již není mezi námi. Hnán touhou zjistit, zda zůstala po něm „digitální stopa“, zapátral jsem a zjistil, že poměrně dost informací je dostupné na stránkách Paměti národa a to konkrétně na odkazu https://www.pametnaroda.cz/cs/bukovsky-jaroslav-1940?check_logged_in=1, kde kromě textu je i audionahrávka s jeho vzpomínkami. Pro ty, kteří ho znali osobně, aspoň zbude jeho hlas. Navštivte prosím předmětné stránky a věnujte mu tichou vzpomínku.
Zdravím vás všechny svým způsobem pozůstalé
Milan Vichta
Jarda Bukovský patřil k několika osobnostem, se kterými bych se rád setkával ještě dlouhou dobu.
PhDr. Vladimír Pelc,
místopředseda Českého svazu protifašistických bojovníků, z. s.
Publikujeme jeden z nedávných článku Jaroslava Bukovského
CESTA NA ZÁPAD – CESTA K ZÁNIKU
Po více než třiceti letech se příliš úpěnlivě obracíme k Západu a usilovně se snažíme opravdu „za každou cenu“ odtrhnout se od Ruské federace – zapudit a pošpinit a citelně urazit. Odtržení se tentokrát vztahuje i na vše ruské v oblasti klasických skvostů ruské kultury − dřívějších filmů, divadla, vystupování ruských hudebních skladatelů, umělců, prostě na vše. V této honbě se naši politici přímo předhánějí.
Tyto tendence s určitou mírou nadsázky nazval již před časem český publicista a filosof Václav Bělobradský „Nic, než Západ“. A poslední roky skutečně křečovitě tuto frázi realizují jednotlivci i celé pravicové strany v naší zemi a především současný premiér Petr Fiala, který důsledně naplňuje myšlenku „nic, než Západ“. Při tom se intenzivně předělává nedávná historie. V roce 2020 odstranění osvoboditele Prahy maršála Koněva s tím, že Prahu osvobodili vlasovci. Před tím hned při nástupu Hřiba za primátora Prahy byla odstraněna velká bronzová deska ze Staroměstské radnice. EU (europoslankyně Jourová) přispěchala s tím, že posunula začátek Druhé světové války na termín podepsání smlouvy Ribbentrop – Molotov (takových podobných smluv s Hitlerem byla řada, ale jen tato prý „zahájila válku“), a pak neustálé i drobné urážky až podstatné záležitosti, že jsme se dostali a to „vlastním přičiněním“ z pohledu Ruska na seznam nejvíce znepřátelených zemí. Překvapující je, že při tomto prudkém mezinárodně politickém obratu nikdo z nejvyšších míst v našem státě k tomu nevznesl ani žádnou podstatnou námitku. Když se tak letmo optám mladých lidí co by jste říkali připojení České republiky k Německu – často se setkám s bouřlivým nadšením. Taková je dnes realita u mládeže a je to důsledek vymývání jejich mozků a v souhrnu systematické a dlouhodobé snahy potlačovat národní hrdost a vlastenectví. Tato kampaň začínala slovy bývalého prezidenta Václava Havla s vysvětlením, že my už nejsme Češi a Slováci, ale evropští občané a nějaké vlastenectví(?). Je to také práce škol, pochopitelně také rodin a hlavně všech českých médií.
Nikoho z těch mladých ani nenapadne, že připojením naší země k Německé spolkové republice bude u nás určitě zaveden úřední jazyk němčina a náš bývalý slovanský původ bude docela brzy zcela zapuzen. Například, za II. SV v Drážďanech ve věznicích sloužili jako dozorci převážně Lužičtí Srbové a ti ještě tehdy rozuměli slovanským jazykům a byli pro vězně slovanského původu proto nanejvíc nebezpeční. V současnosti je celý bývalý národ Lužických Srbů opět úspěšně poněmčen, a aby se neřeklo, tak v několika bývalých slovanských obcích se ještě uměle udržují lužické lidové kroje a zvyky a zpívají i slovanské písně, kterým současná německá mládež vůbec nerozumí. Při Labi a na březích Baltského moře v minulosti žily mnohé slovanské kmeny pobaltských Slovanů, ze kterých nezůstalo docela nic. Proto se za celou tu historii nikdy nestalo, aby některý slovanský kmen třeba úspěšně poslovanštil nějaký ten germánský rod. Bylo tomu vždy a zásadně opačně. Ani v bývalém Rakousko-Uhersku se Čechům zrovna moc nedařilo a naše obrozenectví si složitou cestou prokousávalo právo na slunci. Dokonce a naopak se tehdy utužovalo české vlastenectví a především zásluhou českých intelektuálů – historiků, spisovatelů, básníků, ale především zásluhou českého venkova si český národ nakonec v roce 1918 prosadil československou samostatnost. Tak tu jsme přece nechali v nedávné minulosti zcela rozpadnout. Zánik Československa probíhal dokonce i s velkou morální podporou slavného Západu.
Za protektorátu z vůdčích sfér tzv. třetí říše se připravoval scénář likvidace Československa. Nejprve odtržením Slovenska (to samé se nám opět úspěšně podařilo v r. 2003) a za II. SV výběrem občanů s nordickými rysy na jejich poněmčení a ostatní že budou vyhnáni na Sibiř, kterou i s jejím nerostným bohatstvím předpokládala říše dobýt a tam vládnout nejen Evropě, ale zcela určitě i všude tam na území bývalého Sovětského svazu.
Je skutečností, že slovanské národy nebyly za války početně nikterak šetřeny. Vojáků Rudé armády padlo na dvacet milionů a dalších deset milionů Slovanů zahynulo a to z převážné části Rusů. Vždyť wehrmacht, který tehdy táhl na východ, dostal od Hitlera požehnání, že jdou do oblastí obývaných nižší rasou a že si mohou více dovolit a toto důsledně němečtí vojáci zneužívali. Při svém pozdějším ústupu vytvářeli systém spálené země. Než opustili vesnici, všechno obyvatelstvo nahnali do stodoly nebo do kostela, to zapálili, a živý dobytek a přenositelné potraviny jako válečnou kořist, brali pochopitelně sebou. To bylo humánní!
O šesti milionech zavražděných Židů se stále značně píše, mluví a připomíná se tento holocaust a plným právem, který je trvale důsledně zdůrazňován, jako velké zlo nacistů spáchané za této války. Ale o nějakém slovanském holocaustu, který je popsán zde výše, se zatím hlasitě mluvit vůbec nezačalo. A to třicet milionů Slovanů je proti šesti milionům zavražděných Židů značně násobný rozdíl.
Po rozpadu socialistického bloku, se řada slovanských států rozpadla a to i krvavou cestou, zatímco západní země pevně ukotvené v Evropské unii touto cestou nemusely. Opět slovanské národy mezi sebou musely válčit a v současnosti trvá válka Ruska s blokem NATO na ukrajinském území a další tisíce Slovanů umírají, hlavně, že se skutečná válka Západu nikdy nedotkne. A už se na západě vymýšlí, které slovanské země se do této války také zapojí a jejich vlády jsou tomu dokonce nakloněny.
Rozpad Československa se provedl politickým rozhodnutím a bez referenda vlastních občanů. My jsme se po sametu lehkomyslně vzdali všech pozitivních vlastností bývalého režimu a bezmyšlenkovitě přebírali vše od Západu – ty nejhorší záležitosti nejdříve (drogy, sex, hrací automaty, kriminalita, nezaměstnanost apod.), zatímco k těm kvalitním západním vlastnostem jsme se po více než třiceti letech vývoje ještě zdaleka nedopracovali. Mezinárodní měnový fond nám radil zadlužujte se, zadlužujte se a rychle nás doženete… ale v současnosti s neřízenou inflací jsme asi dokonce na třetím místě v Evropě (alespoň, že v něčem vynikáme) a ranec zadlužení se stále zvětšuje.
V současnosti tato vláda amatérů dělá rychlé kroky k zániku naší země: vynikáme v cenách energií, ve výši inflace a dá se z toho lehce vyvodit, že dojde k zániku našeho průmyslu i našeho zemědělství. Budeme dovážet úplně vše – je to levnější, než to u nás vyrábět…