Lži exministra Hermana o společném domově nás a sudetů
Prokázal to například v projevu 9. 6. 2019, kdy se účastnil svatodušního srazu landsmanů. Přiznal, že se jejich srazů účastnil nejméně desetkrát (!), a nejvíce si pochvaluje rok 2016, kdy tam byl jako ministr české vlády (ó, hanbo republiky!).
V svém tzv. smiřovacím projevu pan Herman vrší vedle sebe čtvrtpravdy i celé lži. Za čtvrtpravdu lze pokládat jeho přiznání pravé vlčí tváře Hitlerovy říše a její chtíč pohltit československé pohraničí. Za naprostou lež pak tvrzení, že řada československých Němců alias „sudetských Němců podlehla až ve chvíli, kdy se začali ztrácet jejich židovští spoluobčané“. To je lež jako babylonská věž! Jaká je historická pravda? Kdo a jak organizoval milionové hnutí tzv. ordnerů? To bylo „až se začali ztrácet židovští spoluobčané“? Pane Hermane, prosím nelžete nám – je tu ještě mnoho přímých pamětníků doby, kteří vám to mohou pohodlně vyvrátit. To válečný štváč Henlein a jeho soukmenovci May, Judex, Czerny, Schwabe, a jak se všichni ti zrádci ČSR jmenovali, neštvali československé Němce už dávno před Mnichovem? To se tu neorganizoval převrat sudetské organizace Volksport s nalezeným skladištěm zbraní proti Čechům? To Henlein nejezdil jako zrádce ČSR do Londýna přesvědčovat hanebné clevedonské Angličany, aby nechali Hitlera urvat pohraničí Československé republice, již dávno před Mnichovem, za souhlasu Hitlera a jeho sudetoněmecké fronty?
A kdo se začal „ztrácet jako první“ po Mnichovu? Nebylo to náhodou 250 tisíc Čechoslováků, jak Židů, tak především Čechů a Slováků, kteří byli násilím vyhánění ze svých domovů, vražděni, jejich domy byly zapalovány a majetek ničen a rozkrádán? Dědeček mé manželky, celník V. Arient a člen SOS, to zažil sám, když bojoval na Kvildě s ordnery, kteří přepadali pozice celníků. Co nám to tu pan exministr vykládá?
Přes 90 % procent československých Němců volilo Henleinovu partaj, a jeden milion sto šedesát dva tisíce šest set sedmnáct čs. Němců alias sudetů dostalo od Hitlera metál za zločin pomoci odtržení československého pohraničí! Toto vše pan exministr velkoryse přehlédl zamlčel – tzv. „prozření“ jen některých sudetů pak vydává za obecné prozření všech landsmanů.
Pane exministře, Češi a Němci nežili ve společném domově ani za Rakouska, ani za první ČSR, natož v protektorátu! Češi a Němci za Rakouska a první ČSR žili vedle sebe, nikoli společně, až na jednotlivé osvícené výjimky. Jak zahájili Němci své soužití s Čechy po vyhlášení republiky 1918? Odtržením čtyř provincií z ČSR – Deuschböhmen, Deutsch Südmähren, Böhmerwaldgau, Sudetenland. (Pouze Jesenicko bylo nazváno Sudety! Až Hitler vztáhl tento název na celé pohraničí ČSR!) Československá republika musela zasahovat i armádou na vrácení svého území.
Pan exministr rovněž zamlčel, že za protektorátu se alias sudeti rozplynuli jako územní entita v říšském občanství a také ve stranické jednotě s NSDAP! Všichni sudeti dostali říšské občanství podle norimberských rasových zákonů! Henleinova partaj splynula s NSDAP slučovacími sjezdy. V Brně se slučovací sjezd konal v ohavné budově Německého domu... Z henleinovců se stali kovaní nacisté! Pan exministr doufá, že za obecné neznalosti moderních dějin zvláště u mladé generace může oblbovati národy vytrženými čtvrtpravdami a celými lžemi o osudu alias sudetských Němců. Tzv. sudetští Němci spáchali jako většina vlastizradu na první Československé republice. Postavili se proti první ČSR milionem ordnerů a 70 tisíci freikorpsů se zbraní v ruce, čímž tento počet sudetů navíc spáchal proti první ČSR vojenskou velezradu. Mohli být moc šťastni, že je po válce vojenské soudy přímo nepopravovaly jako vojenské velezrádce, a že byli pouze odsunuti tam, kam je srdce táhlo – do bavorského REICHU. Právě odtud dnes páchají neustále útoky na republiku, na prezidenta Beneše, na odsun a dekrety v čele se svým rotundovitým předákem Posseltem, který jako pravý markýz Gero vykládá o smíření, a přitom si brousí dýky proti dekretům, počínaje štvaním v europarlamentu a konče projevy na srazech landsmanů. Celá jedna třetina sudetů spáchala tuto vojenskou velezradu! Pouze asi 20 tisíc československých Němců zůstalo loajálních k republice a dekretální řízení, zvláště ústavní dekret 33, toto po válce zohlednilo a vrátilo prověřeným Němcům československé občanství. Takže ať nikdo si nedovolí žvanit o „dekretálním čištění“, o nějaké „etnické čistce ve stínu Moskvy“, jak mnohokrát vykládal sám pan exministr.
Svého času pan ministr na půdě Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS), kam jej pozval předseda Jaroslav Vodička, vykládal, že jeho rodina měla možnost vybrat si židovskou nebo německou identitu a oni si vybrali údajně tu „německou“. Je na to přímá svědkyně jeho prohlášení, která se účastnila zasedání ČSBS, kde to on vykládal. Je to moje manželka. A nyní pan exministr vykládá něco o české identitě... Posléze byl pan exministr Herman vyznamenán medailí ČSBS.
Názor ať si čtenáři učiní sami.
Pan Herman není sám, kdo měl v rodině oběti v Osvětimi. My též.
My, pozůstalí po obětech gestapa a příbuzní obětí Osvětimi a sekyrárny Pankrác, nesouhlasíme a odporujeme vyjádření a projevům pana Hermana. Podle nás pan Herman neustále zamlčuje pravou historii vztahů Čechů a československých Němců, vytrhuje z kontextu jednotliviny, a naopak tvrdí lži o odsunu, o dekretech, o soužití Čechů a Němců, vyvolávaje dojem jakéhosi soužití ve „společném domě“. Přitom od počátku třicátých let v první ČSR byl pravdou opak – soužití Čechů, Slováků a Němců bylo konfliktní a konflikty se neustále stupňovaly! Až vyústily v iredentu, vlastizradu a vojenskou velezradu tzv. sudetských Němců.
My pozůstalí po obětech a bojovnících proti nacismu vzkazujeme panu Hermanovi:
Pane Hermane, táhněte ke všem čertům se svým smiřováním s provinilými sudetskými Němci.
My jsme s německými antifašisty ve shodě již od války. Nejsme proti německému lidu. Ale se sudety, kteří nenáviděli první ČSR, zradili, pozvedli proti ní meč, se smiřovat nechceme a nebudeme. A jejich potomci by toto měli uznat a nežádat od Čechů ani omluvy, ani návrat, ani majetky, nýbrž jen a jen odpuštění zločinů předků.
My se držíme hesla:
„Mister Herman, go to Hell! Herr Herman, gehen Sie zum Teufel!“
Jiří Jaroš Nickelli,
pozůstalý po oběti gestapa,
příbuzný obětí Osvětimi a sekyrárny Pankrác