Dělostřelecká střelnice v Brdech
V roce 1925 bylo v Čechách posádkou 80 baterií dělostřelectva ráže 7,5 až 30,5 cm. Před první světovou válkou existovala stálá dělostřelecká střelnice Milovice a nahodilé střelnice u Horažďovic, Královic a Labské Týnice. Přes rozšíření milovického cvičiště po 1. světové válce nevyhovovalo již požadavkům doby. MNO vytipovalo několik prostorů pro novou dělostřeleckou střelnici:
- u Křivoklátu – zrušeno vzhledem k přírodním podmínkám;
- u Přimdy, Písku, Vodňan, Jindřichova a Horažďovic – zrušeno pro malý prostor;
- u Dobříše – zrušeno pro úzký prostor se silnicemi;
- u Bělé - Kuří Vody – zrušeno pro území státní rezervace;
- Českomoravská vrchovina – roztroušené osídlení, nevhodné plochy;
- Brdy – vhodný prostor.
Brdy zapadaly do koncepce MNO svou výhodnou centrální polohou, řídkým osídlením a komunikační sítí. Sledovalo se hlavně snížení nákladů na přepravu děl. V roce 1924 stála přeprava jedné 15cm a 24cm baterie na střelby do Malacek 210 000 Kč. Rozsáhlý terén umožňoval volbu různých palebných postavení a tvarem se podobal pohraničním horám. Střelnice byla dobře dosažitelná železnicí. Obydlené oblasti byly na obvodu střelnice a samotné navržené cílové plochy nesnadno přístupné. V prostoru mohly cvičit i jednotky určené pro obranu hranice. Dalším pádným důvodem byla finanční stránka nákladů na zřízení střelnice. Zákon o pozemkové reformě umožnil získat pozemky bez zatížení státního rozpočtu. Celkové území mělo od Mirošova k obci Dominikální paseky délku 23,6 km a šířka od kóty 529 u obce Tmeň k Vranovské myslivně činila 12,8 km. V okolí byl dostatek velkých měst pro zajištění zásobování. Střelnice se nacházela na pozemcích velkostatků:
- Zbiroh – Colloredo Mansfeld,
- Hořovice – Jindřich Schaumburg,
- Hluboš – Karel Wallerstein-Oetlingen,
- Dobříš – Colloredo Mansfeld,
- Rožmitál – arcibiskupství pražské.
Celková rozloha pozemků byla 20 676,5 ha. V prostoru byl dostatek cest a náklady se mohly postupně vracet z výnosů lesního hospodářství. Důvody tedy mělo MNO rozumné.
Kapacita střelnice byla plánována pro využívání čtyřmi lehkými a jednou těžkou brigádou dělostřelectva. Najednou mohly cvičit dvě brigády, tj. 250 gážistů, 1500 mužů a 900 koní. Ostré střelby se předpokládaly od června a měly trvat tři měsíce. Provoz neměl přesahovat půl dne a v neděli se necvičilo. Hrubá a těžká děla měla střílet v západní části, lehká pak ve východní.
Situace byla vážná a MNO pro podpoření svých požadavků a uklidnění veřejného mínění nechalo zpracovat následující dokumenty:
1. Důvodová zpráva MNO.
2. Posudek obchodní a živnostenské komory v Plzni.
3. Dobré zdání o projektu děl. střelnice v Brdech ze stanoviska hydrogeologického.
4. Přirozený režim a hospodářství vodní v Brdech se zřetelem k projektu střelnice.
5. Přílohy k bodu 4.
6. Posudek o projektu děl. střelnice v Brdech ze stanoviska geologicko-hydrologického.
7. Přílohy k bodu 6.
8. Posudek o změnách poměrů hydrologických, které nastaly následkem zřízení děl. střelnice v Brdech.
Zprávy řeší námitky Rokycan, Březové Hory, Březnice a Hořovic k porušení zásobování pitnou vodou dělostřelbou z prostoru střelnice. V projektu byly vytýčeny tři dopadové plochy Jordán, Tok a Brda, které byly mimo prameniště.
Námitka města Rokycany, které se cítilo ohroženo střepinami granátů, byla též vyvrácena. Pro každý druh děla byl přesně propočítán povolený náměr a stanovena velikost dopadové plochy pro granáty.
Příchodem vojska do oblasti se předpokládalo zvýšení obratu obchodu o 5,5 mil. Kč a vznik nových pracovních příležitostí při hospodaření v lesích.
Dělostřelecká střelnice Brdy vznikla usnesením vlády Československé republiky ze dne 19. února 1926. V době 2. světové války byl německou armádou rozšířen o katastry dalších jedenácti obcí. Jejich budovy ale nebyly zbourány a obyvatelstvo se mohlo po roce 1945 vrátit zpět. Armáda v té době využívala k výcviku jen území schválené v roce 1926. V roce 1950 byl usnesením vlády ČSR vytvořen vojenský újezd Brdy a v roce 1952 jeho území rozšířeno o katastry obcí Hrachoviště, Kolvín, Padrť, Záběhlá a Velcí. Obce byly vysídleny a až na několik budov ve Velcí zbourány. Tento stav trval až do zrušení výcvikového prostoru Brdy k 1. 1. 2016.
V letech 1926 až 1939 a 1945 až 1950 byl prostor dělostřelecké střelnice pro obyvatelstvo přístupný za předem stanovených podmínek. Od roku 1940 do roku 1945 a od roku 1950 do roku 2015 zcela pro veřejnost uzavřen. První zpřístupnění okrajových částí vojenského újezdu Brdy proběhlo v roce 2007. Od roku 2011 se začalo uvažovat o jeho zrušení. Nastala opačná situace než v roce 1925, kdy se veřejnost zřízení dělostřelecké střelnice bránila. Okolní obce paradoxně poukazovaly na možnost zničení krajiny developery, možnost poškození zdrojů pitné vody v oblasti a dopady v ekonomické oblasti. Velké obavy byly z velkého množství nevybuchlé munice na celém území vojenského újezdu. Základní očista trvala až do roku 2017. Celkovou se do dnešní doby nepodařilo provést a stále se tam nacházejí místa se zákazem vstupu. Na části území se stále nachází Posádkové cvičiště Jince Armády České republiky s dopadovou plochou Jordán. Před návštěvou bývalého vojenského újezdu Brdy je nutno se informovat o přístupnosti jednotlivých oblastí.
S odstupem let můžeme konstatovat, že předpoklady MNO se splnily a celá oblast mimo cílových ploch zůstala nedotčena. K 1. 1. 2016 byla území bývalého vojenského újezdu Brdy vyhlášena jako Chráněná krajinná oblast Brdy o rozloze 345 km2.
Jediné co se asi splnilo, byla obava z mravně nepříznivých následků přechodného ubytování vojska na místní mladé dívky.
Prameny: VHA Praha – předpis Přír. 64, 1925
Wikipedie – vojenský újezd Brdy
Bedřich Škraňka, Klub vojenské historie Brno