Před sto lety se narodil Zdeněk Zíka
Vyrůstal v Zapově ulici pouze s matkou a babičkou a matčinou sestrou a jejím manželem − manželi Hřebíčkovými. Po skončení povinné docházky na obecnou školu začal navštěvovat benešovské gymnázium.
Zdeněk Zíka byl pilným studentem a projevoval všestranný talent, byl nadšeným ochotníkem (hrál mj. Honzu v Kvapilově Princezně Pampelišce), rád maloval a psal básně a nejrůznější články. Ve škole potkal také svou velkou lásku Růženu Porgesovou, která byla židovského vyznání. Těsně před okupací opustila Československo a emigrovala do tehdejší Palestiny. Na svého Zdenka myslela až do konce svého života. Spolu s Růženou byli také členy benešovského skautského hnutí a podnikali mnohé výpravy, koncem třicátých let také na Slovensko. Jeho přezdívka byla Zuzan.
Po maturitě v roce 1941 začal studovat v Praze grafickou školu v Praze na Smíchově. Během svého studia v Praze se zapojil do odboje, začal dovážet ilegální materiály z Prahy do Benešova. Na těchto tiskovinách se podílel především svými karikaturami. Po likvidaci R. Heydricha byla odbojová skupina, ve které působil, odhalena, a Zdeněk Zíka byl v červnu 1942 v Praze zatčen.
Vězněn byl na Pankráci, z tohoto vězení propašoval několik tajných dopisů adresovaných své matce. V lednu roku 1943 byl deportován do Osvětimi, kde zemřel téhož roku 17. února. Dle oficiálního dokumentu z koncentračního tábora byla příčinou jeho úmrtí chřipka.
Po válce byl oceněn Československým válečným křížem 1939 a Junáckým křížem. Jeho jméno bylo též zvěčněno v budově gymnázia na pamětní desce.
Pietní hrob Zdeňka Zíky se nachází v Benešově na starém hřbitově v hrobce rodiny Zikových a Hřebíčkových. Jeho matka, které svého jediného syna velmi milovala, zemřela až v roce 1972. Ještě několik let po válce stále čekala na svého syna, bohužel marně. Dožila v domě, kde svého syna vychovávala.
Zdeněk Zíka jako Honza v představení Princezna Pampeliška.
Petr Šraier