Pamětní spis v trestní věci proti obviněným Wilhelmu Herzbergerovi a Gustavu Weberovi
N á s t i n
Pamětní spis
v trestní věci proti obviněným Wilhelmu Herzbergerovi a
Gustavu Weberovi
I.
Wilhelm H e r z b e r g e r, narozen dne 11. 7. 1895 v Katovicích. Další osobní údaje se nepodařilo zjistit. Byl příslušníkem gestapa v hodnosti kriminálního rady, resp. SS-Sturmbannführera. Do roku 1940 působil na území Německa v hodnosti kriminálního komisaře. V říjnu tohoto roku byl přeložen k řídící úřadovně gestapa v Brně, povýšen a pověřen vedením tehdejšího III. oddělení. V této funkci setrval půldruhého roku. V únoru 1942 byl zatčen a odsouzen SS- a policejním soudem (SS- und Polizei-Gericht) pro finanční machinace a úplatkářství k dlouhému trestu káznice, který odpykával až do roku 1945 v Drážďanech. Důvodem odsouzení byla udánlivě skutečnost, že Herzberger společně s dalšími příslušníky svého oddělení zařídil v Brně tzv. „poradenskou“ činnost pro židy, která spočívala především ve vydírání vysokých úplatků od příbuzných zatčených a zatčením ohrožených osob. Po propuštění se zdržoval v Berlíně na adrese Berlin NO 55, Henrich Roller-Str. 26. Zde byl dne 26. 6. 1945 zatčen německou policií (292. Polizeirevier, Kriminalpolizei, Berlin-Reinickendorf-West, Scharnweberstrasse 28a) a po výslechu předán místně příslušnému okupačnímu velitelství (pravděpodobně francouzskému, protože Reinickendorf byl ve francouzském sektoru Berlína).
Gustav W E B E R, narozen 16. 10. 1908 v Malmeneich, okr. Limburg (Hessen, NSR), syn Gustava a Wilhelminy, roz. Durchschierer. V době druhé světové války působil od dubna 1942 do konce roku 1944 v hodnosti policejního inspektora u řídící úřadovny gestapa v Brně. Bližší životopisné údaje o jeho osobě se nepodařilo zjistit. Pokud jde o jeho zařazení u gestapa v Brně, bylo zjištěno jen tolik, že působil v neexekutivních referátech a vedl různá školení příslušníků služebny. Jako příslušník SS měl hodnost SS-Obersturmführera.
O současném pobytu obou obviněných se nepodařilo zjistit žádné údaje.
II.
V letech 1941 a 1942 došlo k zesílení nacistického teroru v okupovaném Československu. Po příchodu SS-Obergruppenführera Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora byl dne 28. 9. 1941 vyhlášen v tzv. protektorát, resp. v jeho nejdůležitějších okresech civilní výjimečný stav. Jeho cílem bylo likvidoval české hnutí odporu a současně vytvořit takové ovzduší teroru, aby české obyvatelstvo bylo odstrašeno i pro budoucnost od jakýchkoli projevů protinacistického odporu. Za tím účelem byly u řídících služeben gestapa v Praze a Brně vytvořeny stanné soudy, které po krátkém a zcela formálním řízení, jehož výsledek byl předem určen, odsoudily k smrti nebo k deportaci do koncentračního tábora desítky československých občanů. V pamětních spisech, které byly zpracovány v jiných trestních věcech, byla již povaha stanných soudů gestapa dostatečně objasněna, takže lze omezit se na konstatování, že jejich činnost představovala nejhrubší porušení obecně uznávaných zásad trestního práva procesního i hmotného a byla v rozporu dokonce i s tehdy platným německým trestním právem.
V ještě větším měřítku působily stanné soudy gestapa v období tzv. druhého civilního výjimečného stavu, který byl vyhlášen na celém území protektorátu po útoku českých vlastenců na Heydricha v květnu 1942. Celkový počet obětí stanných soudů za obě zmíněná období lze shrnout na více než 2.000 osob. Na činnosti stanných soudů se podílela celá řada příslušníků gestapa, zejména vyšších hodností.
Rovněž oba obvinění jsou stíháni právě pro svoji účast na činnosti stanného soudu gestapa v Brně. Obviněný Herzberger byl v období prvního civilního výjimečného stavu v několika případech přísedícím nebo dokonce i předsedou jednoho senátu stanného soudu. Dne 28. 9. 1941 senát stanného soudu, jehož předsedou byl šéf brněnského gestapa SS-Sturmbannführer vládní rada Nölle a přísedícími SS-Sturmbannführer Dr. Otto Ernesty a obviněný Herzberger odsoudil k trestu smrti dvě osoby, a to Aloise Trnečku a Rudolfa Pospíšila. Dne 4. 10. 1941 obviněný Herzberger předsedal senátu stanného soudu, jehož členy byli SS-Hauptsturmführer kriminální komisař Lämmel a SS-Obersturmführer kriminální komisař Stenfurth. Tento senát odsoudil k smrti tři osoby (Ctirada Šneberka, Josefa Šnabala a Jindřicha Festa). kromě toho téhož dne rozhodl o předání dalších tří osob tajné státní policii, což se rovnalo deportaci do koncentračního tábora. Šlo o Jakuba Adlera, Ladislava Přidala a Otto Knöpplemachera. Nikdo z jmenovaných se z koncentračního tábora nevrátil.
Ohledně osob, které byly odsouzeny stanným soudem za účasti obv. Herzbergera k smrti, bylo bezpečně zjištěno, že všechny byly gestapem zatčeny před vyhlášením výjimečného stavu, který zakládal příslušnost stanných soudů. Pokud se vůbec nějaké činnosti dopustily, nebyl stanný soud příslušný o ní rozhodovat. Z rozsudků stanného soudu není rovněž vůbec patrno, jaké „trestné činnosti“ se měly dopustit a jak jim byla prokázána.
Obv. Herzberger byl ještě v lednu 1941 navržen na vyznamenání za své „zásluhy“ při potírání českého odboje. Není zjištěno, zda mu bylo vyznamená skutečně uděleno, protože necelý měsíc po podání návrhu byl zatčen pro úplatkářství.
Druhý obviněný Weber se podílel na činnosti stanného soudu v období druhého civilního výjimečného stavu, a to podle výsledků vyšetřování pouze v jediném případě. Dne 5. června 1942 byl přísedícím stanného soudu, jehož předsedou byl SS-Sturmbannführer Ebert a dalším členem dr. Ernesty. Tento senát odsoudil uvedeného dne k smrti nejméně sedm osob. Byli to Jan Chlup, Marie Chlupová, Jan Pořízek, František Kvapil, Josef Dřevo, Jakob Klein a Jindřich Saxl. Kromě toho byl téhož dne popraven František Horák. Nepodařilo se sice opatřit rozsudek stanného soudu ohledně jeho osoby, je však pravděpodobné, že i on byl odsouzen k smrti týmž senátem, protože nebylo pravidlem, že by v týž den zasedaly dva různé senáty.
Důvody zastřelení se podařilo zjistit jen u některých osob. Josef Dřevo a manželé Chlupovi byli odsouzeni k smrti pro schvalování atentátu, ačkoliv Dřevo prokazatelně atentát neschvaloval, ale pouze vyslovil pochybnosti, zda atentát nebyl zorganizován nacisty, aby měli záminky k persekuci českého obyvatelstva, a manželé Chlupovi byli původně obviněni z poslechu zahraničního rozhlasu. Jakub Klein byl žid, který se náhodně zdržoval v hostinci manželů Chlupových, když k nim vtrhlo gestapo. Jan Pořízek byl zastřelen za přechovávání zbraní, ačkoliv ve skutečnosti se jednalo o loveckou zbraň neschopnou střelby, která mu byla četnickou stanicí vrácena. Kněz Kvapil byl rovněž obviněn z přechovávání zbraní. Zda skutečně zbraně přechovával nebo zda šlo o nepodložené, resp. vykonstruované obvinění, se nepodařilo zjistit. Vzhledem k věku kvapila (66 let) a k jeho kněžskému povolání se však opodstatněnost obvinění jeví jako pochybná.
III.
Popsaný skutkový stav je prokazován těmito notářsky ověřenými fotokopiemi dokumentů:
I. Ohledně obv. Herzbergera:
1) návrh na vyznamenání Herzbergera
1a) zpráva o předání Herzbergera spojeneckým orgánům zvl. příl.
2) protokoly o výslechu svědků Rudolfy Cvejnové, čl. 10–18
Marie Šneberkové, Ludmily Kyzlinkové a Růženy
Martinovičové-Trnečkové
3) doklady charakterizující obecně činnost 28–47
obv. Herzbergera u brněnského gestapa
4) výpovědi býv. příslušníků brněnského gestapa 48–54
Alfreta Zimmermanna a Rudolfa Sedláka 73–82
5) rozsudky stanného soudu, doklady o úmrtí a 86–104
hlášení popravčí čety
6) koncept nařízení ohledně osob předaných 105
stanným soudem tajné státní policii
II. Ohledně obv. Webera:
7) protokoly o výslechu svědků Metoděje Zdráhala, 10–20
Květoslavy Zaoralové, Růženy Vojancové, Jana
Pořízka, Františky Votrubové
8) výpovědi býv. příslušníků brněnského gestapa 24–26
Johanna Langera, Leopolda Kadlece, Franze Daubka 29–35
9) rozsudky stanného soudu, doklady o úmrtí a hlášení 36–54
popravčí čety
Originály všech výše uvedených dokumentů jsou uloženy v sekretariátu Čs. vládní komise pro stíhání nacistických válečných zločinců v Praze a je možno do nich na požádání nahlédnout.
IV.
Na základě uvedených skutečností doložených popsanými důkazy jsou Wilhelm Herzberger a Gustav Weber stíháni krajským prokurátorem v Brně pro spolupachatelství na trestném činu vraždy podle §§ 9 odst. 2 a 219 trestního zákona ČSSR č. 140/1961 Sb.
Spolupachatelství na vraždě bylo trestné jak podle trestního zákona č. 177/1852 ř. z. (býv. rakouský trestní zákon), který platil v době spáchání činu, tak podle československého trestního zákona č. 85/1950 Sb.
Ustanovení trestního zákona č. 140/1961 Sb., podle něhož trestná činnost kvalifikována, zní:
§ 9
(1) Pachatelem trestného činu je, kdo trestný čin spáchal sám.
(2) Byl-li trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé).
§ 219
Kdo jiného úmyslně usmrtí, bude potrestán odnětím svobody na deset až patnáct let nebo trestem smrti.
Trestní stíhání tohoto trestného činu není v ČSSR promlčeno s ohledem na zákon č. 184/1964 Sb., který zní:
Z á k o n
ze dne 24. září 1964
§ 1
U trestných činů proti míru, válečných trestných činů, trestných činů proti lidskosti a dalších trestných činů, spáchaných v době od 21. května 1938 do 31. prosince 1946 (v době zvýšeného ohrožení republiky) válečnými zločinci nebo jejich pomahači ve prospěch nebo ve službách okupantů,
které jsou trestnými činy podle zákona č. 140 Sb. ze dne 29. listopadu 1961 a byly i trestnými činy podle zákonů platných v době jejich spáchání i zákonů pozdějších,
pokud by u nich mělo nastat promlčení trestního stíhání ke dni 9. května 1965 nebo později,
se nepromlčuje ani trestní stíhání ani výkon trestu.
§ 2
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
V.
Po skončení druhé světové války a obnovení činnosti řádných československých justičních orgánů bylo po obviněných Herzbergerovi a Weberovi pátráno, o čemž svědčí tyto dokumenty:
10) přípis čs. delegáta v komisi Spojených národů čl. 23–24
pro válečné zločiny ohledně Herzbergera
11) odpověď sovětských úřadů ohledně Hergzbergera 25–26
12) zpráva o pátrání po Weberovi 21
V.
Závěr ve znění dohodnutém pro všechny pamětní spisy.