Pamětní spis v trestní věci obviněného Franze Duby
ČS. VLÁDNÍ KOMISE PRO STÍHÁNÍ NACISTICKÝCH VÁLEČNÝCH ZLOČINCŮ
Č. 259/73-K
P a mě t ní s p i s
v trestní věci obviněného Franze D u b y
I.
Franz D u b a, narozen dne 27. 4. 1902 v Bedřichově u Jihlavy. Z jeho životopisu vyplývá, že byl nemanželským dítětem a jen krátkou dobu vychováván u své matky. Po vychození základní školy se vyučil studnařem, ale v tomto povolání nepracoval. Až do roku 1940 pracoval v různých oborech jako dělník. Do roku 1939 měl československé státní občanství a v letech 1922 až 1944 sloužil v československé armádě. V letech 1928 až 1933 byl příslušníkem DNSAP (odnož nacistické strany v Československu, rozpuštěná v r. 1933) a zastával v této straně funkci důvěrníka. Od r. 1935 byl členem Henleinovy Sudetendeutsche Partei. V roce 1940, využívaje změněné politické situace, ucházel se o úřednické zaměstnání. V červnu 1940 byl přijat k brněnskému gestapu jako úředník vězeňské strážní služby. Od roku 1939 byl příslušníkem SS, v roce 1943 byl jako příslušník SS přidělený gestapu zařazen kmenově do SD a povýšen na SS-Hauptscharführera. Službu v policejní věznici gestapa v Brně konal až do 25. 4. 1945, kdy s ostatními příslušníky gestapa evakuoval do Jihlavy. Zde byl přidělen k bojové skupině bezpečnostní polici, která měla operovat na Českomoravské vysočině proti partyzánům. Asi 8. 5. 1945 odjel se svou skupinou přes Tábor do jihozápadních Čech, kde byl zajat americkou armádou. Dne 17. 5. 1945 byl předán sovětské armádě a později československým úřadům, byl převezen nejprve do Jihlavy a pak do Brna. Z vazby se mu podařilo dne 16. 3. 1946 uprchnout. Od té doby o něm nebyly získány žádné zprávy.
II.
Podle výpovědi řady bývalých vězňů policejní věznice gestapa v Brně v Kounicových kolejích byl Duba obecně znám svou surovostí a hrubým chováním. Vězně týral při každé příležitosti, zúčastňoval se i různých forem „zostřeného výslechu“ a pomáhal vyšetřujícím úředníkům gestapa vynucovat na vyslýchaných doznání násilím. Hrubě se choval i k rodinným příslušníkům vězňů, kterým byla povolena návštěva nebo odevzdání balíku. Počátkem roku 1945, kdy v policejní věznici gestapa v Brně vzrostl počet vězňů v důsledku zesíleného teroru okupantů na Moravě, která se stávala v důsledku postupu sovětských vojsk a činnosti partyzánských oddílů blízkým týlem německé fronty, přistoupilo gestapo k opatřením, jimiž měl být počet vězňů podstatně snížen. Část z nich byla urychleně transportována do různých koncentračních táborů ve vzdálenějších oblastech, další část, především osoby podezřelé z příslušnosti k partyzánským skupinám nebo z napomáhání partyzánům, byla podrobena přímo ve věznici tzv. Sonderbehandlung. Sonderbehandlung se provádělo zastřelením přímo na dvoře věznice. Vězňové si museli lehnout na zem a byli střeleni z pistole do týla. Exekuci prováděli většinou příslušníci gestapa. Podle výpovědí svědků se na těchto exekucích podílel aktivně i obviněný Duba a to nejen tím, že jako příslušník dozorčího personálu přiváděl vězně na místo exekuce, ale dokonce je i sám střílel. I když svědci neuvádějí přesně dobu tohoto Sonderbehandlung, shodují se v tom, že to bylo v lednu 1945. Svědek Miklík potvrzuje, že obviněný Duba vězně na místo popravy přiváděl a jednoho z nich zastřelil sám. Svědek Skoupý byl svědkem zastřelení skupiny 16 mužů a 1 ženy. Všichni byli zastřeleni Dubou a dalším dozorcem Schwabingerem. Svědek neuvedl kolik osob který z nich zastřelil, pamatuje se jen, že ženu zastřelil Duba. Dubovu účast na Sonderbehandlung potvrdili bezprostředně po skončení války také někteří bývalí příslušníci gestapa, zejména Rudolf Krisch a Hans Trittner, kteří ho jmenovali společně s jinými příslušníky gestapa, zúčastnivšími se bezprostředně a přímo těchto vražd. Trittner ve své výpovědi zdůraznil, že Duba byl mezi těmi, kteří ke střílení vězňů nedostali výslovný rozkaz, ale přihlásili se dobrovolně z vlastní iniciativy. Výpověď Trittnera je nepřímo potvrzována výpovědí býv. kriminálního komisaře Koslowskiho, který sice uvedl, že o přímé účasti Duby na střílení vězňů nic neví, ale že se mu v jednom případě Duba ke střílení vězňů sám nabízel. Koslowski ho podle svého tvrzení odmítl.
Obviněný Duba, který byl v době svého zatčení československými orgány ke své činnosti ve věznici gestapa vyslýchán, jakoukoliv účast na vraždách popíral a pokud jde o zlé nakládání s vězni, snažil se svou vinu zmenšit na minimum. Jeho výslechy a celé vyšetřování však nemohlo být vzhledem k jeho útěku dokončeno. Zejména nedošlo ke konfrontaci Duby se svědky, kteří ho usvědčovali. Přesto je však Dubova tehdejší obhajoba výpovědí svědků zcela vyvrácena.
K samotným skutkům je však třeba doplnit, že jména osob, které byly v lednu 1945 v Kounicových kolejích zastřeleny, ani jejich celkový počet, se doposud pro nedostatek spolehlivých podkladů nepodařilo zjistit.
III.
Výše vylíčený skutkový stav je prokazován následujícími dokumenty, jejichž opisy, resp. fotokopie jsou připojeny k pamětnímu spisu:
1) Svědecká výpověď Bohuslava Brdíčka
2) Svědecká výpověď Karla Miklíka
3) Svědecká výpověď Josefa Fürsta
4) Svědecká výpověď Miloslava Skoupého
5) Protokol o výpovědi Rudolfa Krische
6) Protokol o výpovědi Hanse Trittnera
7) Protokol o výpovědi Otto Koslowského
8) Protokol o výpovědi Franze Duby
9) Oznámení Karla Miklíka
10) Protokol o výpovědi Miloslava Skoupého
11) Výpis z protokolu Franze Bergera
12) Protokol o výpovědi Josefa Pešky
13) Výpis z protokolu Jindřicha Švandy
14) Oznámení Karla Orla
15) Přípis, týkající se Dubova členství v nacistických organizacích
16) Zatykač na obv. Dubu, vydaný krajským soudem Brno
17) Osobní dotazník Fr. Duby
18) Záznam o útěku Fr. Duby
Originály uvedených dokumentů jsou uloženy v sekretariátu Čs. vládní komise pro stíhání nacistických válečných zločinců v Praze a lze do nich na požádání nahlédnout.
IV.
Na základě zjištěných skutečností a popsaných důkazů je obviněný Franz Duba stíhán krajským prokurátorem v Brně pro spolupachatelství na trestném činu vraždy podle § 9 odst. 2 a § 219 trestního zákona ČSSR ze dne 29. listopadu 1961, č. 140 Sb.
Fyzická likvidace vězňů brněnského gestapa v lednu 1945 má všechny znaky tohoto trestného činu. Vězňové byli stříleni jen na podkladě obecně formulovaného administrativního rozhodnutí, jež určovalo, které kategorie vězňů mají být likvidovány. Jmenovitý výběr prováděli úředníci gestapa na podkladě vlastních závěrů, jejichž podloženost a odůvodněnost nikdo neprověřoval. Často byli stříleni lidé, kteří byli pouze podezřelí a kterým nebylo možno žádnou činnost, která by byla podle nacistických předpisů trestná, prokázat. Neproběhlo žádné, ani alespoň formální soudní řízení. Obviněnému Dubovi byly všechny tyto okolnosti známy. Ačkoliv nebyl nijak nucen účastnit se fyzické likvidace vězňů, naopak někteří vedoucí úředníci gestapa trvali na tom, aby se poprav zúčastňovali jen příslušníci exekutivních složek gestapa, hlásil se do funkce kata dobrovolně. Způsob, jakým podle výpovědí svědků s vězni ještě těsně před popravou zacházel, svědčí o tom, že jednal z nízkých pohnutek. Proto jednání obviněného Duby naplňuje všechny znaky spolupachatelství na trestném činu vraždy.
Ustanovení československého trestního zákona, podle nichž je trestná činnost obviněného Duby kvalifikována, mají následující znění:
§ 9
(1) Pachatelem trestného činu je, kdo trestný čin spáchal sám.
(2) Byl-li trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé).
§ 219
Vražda
Kdo jiného úmyslně usmrtí, bude potrestán odnětím svobody na deset až patnáct let nebo trestem smrti.
Stíhání tohoto trestného činu není v ČSSR promlčeno se zřetelem k zákonu č. 184/1964 Sb., který zní takto:
Z á k o n
ze dne 24. září 1964
§ 1
U trestných činů proti míru, válečných trestných činů, trestných činů proti lidskosti a dalších trestných činů, spáchaných v době od 21. května 1938 do 31. prosince 1946 (v době zvýšeného ohrožení republiky) válečnými zločinci nebo jejich pomahači ve prospěch nebo ve službách okupantů,
které jsou trestnými činy podle zákona č. 140 Sb. ze dne 29. listopadu 1961 a byly i trestnými činy podle zákonů platných v době jejich spáchání i zákonů pozdějších,
pokud by u nich mělo nastat promlčení trestního stíhání ke dni 9. května 1965 nebo později,
se nepromlčuje ani trestní stíhání ani výkon trestu.
§ 2
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Vražda a spolupachatelství na ní byly trestné jako podle trestního zákona č. 117 ř. z. z r. 1852, který platil na území Československa v době, kdy se obviněný Duba dopustil trestné činnosti, tak i podle trestního zákona č. 86 Sb. z r. 1950.
V.
Jak bylo již výše uvedeno, obviněný Duba se po válce nacházel ve vazbě československých orgánů, z níž však uprchl. Připojené dokumenty svědčí o tom, že po jeho útěku bylo po něm páráno, avšak pátrání zůstalo bez výsledku.
VI.
Nacisté se v době druhé světové války dopustili nesmírných zločinů proti národům zemí, jež byly dočasně okupovány hitlerovskými vojsky. Potrestání nacistických válečných zločinců, kteří nesou za všechny tyto zločiny proti lidskosti odpovědnost, není aktem pomsty, nýbrž morálním a právním požadavkem států, které byly dočasně pod nacistickou mocí. Je skutečností, že většina dosud nepotrestaných nacistických válečných zločinců žije na území Německé spolkové republiky. Postoj NSR k jejich trestnímu postižení je jedním z problémů zatěžujících vztahy mezi Německou spolkovou republikou a jejími sousedy a bránících vytvoření podmínek pro zmírnění napětí v Evropě.
Trestnost hromadného vyhlazování národů a národnostních skupin a všech ostatních válečných zločinů vyplývá ze všeobecných zásad mezinárodního práva.
Konkrétní případy vylíčené v tomto pamětním spise jsou válečným zločinem podle čl. 6 Londýnské dohody ze dne 8. srpna 1945.
Ke zdůraznění povinnosti všech zemí k uplatňování všech norem mezinárodního práva, které mají vztah k odpovědnosti za válečné zločiny nebo zločiny proti lidskosti přijala Hospodářská a sociální rada Organizace Spojených národů rezoluce 1074 D/XXXIX/ ze dne 28. července 1965 a 1158/XVI/ ze dne 5. srpna 1966, v nichž vyzývá všechny státy, aby pokračovaly v úsilí k zajištění, vypátrání a potrestání osob odpovědných za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti.
Dne 11. listopadu 1970, devadesátý den po uložení ratifikační listiny desátého státu u Generálního tajemníka OSN, vstoupila v platnost Úmluva o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti.
Všechny země jsou proto povinny uplatnit příslušné normy mezinárodního práva, mající vztah k odpovědnosti za válečné zločiny. Dodržení této zásady umožňuje též ústava Německé spolkové republiky (Grundgesetz, čl. 25 a 139).
Ze všech uvedených důvodů žádá Československá vládní komise pro stíhání nacistických válečných zločinců, aby příslušné úřady Německé spolkové republiky převzaly trestní stíhání obviněného Franze Duby a pohnaly jej za prokázané zločiny proti lidskosti k trestní odpovědnosti.
V Praze dne 8. května 1973
Sekretář Čs. vládní komise
pro stíhání nacistických válečných zločinců: