Rozhlasový projev W. Churchilla po přepadení Sovětského svazu Německem (22. 6. 1941)
„Vidím ruské vojáky stojící na prahu své rodné země, střežící pole, jež jejich otcové obdělávali od nepaměti. Vidím, jak se na toto vše v odporném náporu valí nacistická válečná mašinérie s hejskovskými prušáckými oficíry, cinkajícími metály a cvakajícími podpatky, se řemeslnými a zkušenými odborníky, kteří právě pokořili a spoutali tucet zemí. Vidím také tupá, nadrilovaná, poslušná, zvířecí stáda hunské soldatesky, hrnoucí se vpřed jako hejna lezoucích kobylek. Vidím na obloze německé bombardéry a stíhačky, jež dosud pálí hřbet od mnoha ran britského biče, jak s potěšením nalézají kořist, které se, jak jsou přesvědčeni, snadno a rychle zmocní. Za vším tímto blýskáním, za vší touto bouří vidím onu skupinku padouchů, kteří plánují, organizují a vrhají na lidstvo tento vodopád hrůz…
Musím ohlásit rozhodnutí vlády Jeho Veličenstva − a jsem si přitom jist, že je to rozhodnutí, s nímž budou, až přijde čas, souhlasit i dominia − neboť musíme promluvit hned teď a nesmíme ztrácet ani jediný den. Musím vystoupit s prohlášením − ale může někdo pochybovat o tom, jaká bude naše politika? Máme jen jediný cíl a jeden jediný nezvratný úmysl. Jsme rozhodnuti zničit Hitlera a zahladit každou stopu po nacistickém režimu. Od toho nás nic neodvrátí − nic! Nikdy nebudeme vyjednávat, nikdy nebudeme jednat s Hitlerem ani s nikým z jeho bandy. Budeme proti němu bojovat na zemi, budeme proti němu bojovat ve vzduchu, dokud s pomocí Boží nezbavíme zemi jeho stínu a neosvobodíme její národy zpod jeho jha. Každý člověk nebo stát, který bude pokračovat v boji proti nacismu, od nás dostane pomoc. Každý člověk nebo stát, který kráčí po Hitlerově boku, je naším nepřítelem… Taková je naše politika a takové je naše prohlášení. Z toho tedy vyplývá, že poskytneme Rusku a ruskému lidu všechnu pomoc, jakou budeme moci. Obrátíme se na všechny své přátele a spojence všude po celém světě, aby přijali tentýž kurs a vytrvali v něm stejně, jako v něm vytrváme my, věrně a neochvějně, až do konce…
Nejde o žádnou třídní válku, ale o válku, na níž se podílí celé Britské impérium a společenství národů bez rozdílu rasy, víry nebo stranické příslušnosti. Není na mně, abych hovořil o tom, co učiní Spojené státy, ale jedno přesto řeknu: Jestli si Hitler představuje, že jeho útok na sovětské Rusko způsobí třeba jen tu nejmenší rozdílnost zájmů nebo ochabnutí úsilí velkých demokracií, jež jsou odhodlány zpečetit jeho osud, pak se osudně mýlí, naopak, budeme posíleni a povzbuzeni ve svém úsilí zachránit lidstvo před jeho tyranií. Budeme posíleni, a ne oslabeni, ve své rozhodnosti i ve svých zdrojích. Teď není čas moralizovat o bláznovstvích zemí a vlád, jež připustily, aby byly sráženy jedna po druhé, když mohly jednotnou akcí zachránit sebe i svět před touto katastrofou. Ale když jsem před několika minutami mluvil o Hitlerově krvežíznivosti a odporných choutkách, jež ho zlákaly, aby se pustil do ruského dobrodružství, řekl jsem, že za jeho zrůdným činem se skrývá jedna hlubší pohnutka. Chce zničit ruskou moc, poněvadž doufá, že pokud se mu to podaří, bude schopen vrátit hlavní síly své armády a svého letectva z Východu zpět a vrhnout je proti našemu ostrovu, který, jak ví, musí dobýt, anebo nést trest za své zločiny. Jeho vpád do Ruska není ničím víc než pouhou předehrou k pokusu o invazi na Britské ostrovy. Nepochybně doufá, že toto vše může uskutečnit dřív, než přijde zima, a že dokáže přemoci Velkou Británii dřív, než stačí zasáhnout loďstvo a letectvo Spojených států. Doufá, že si může ještě jednou zopakovat, tentokrát v mnohem širším měřítku než kdy předtím, onen proces ničení jednoho nepřítele po druhém, jenž mu tak dlouho přinášel rozkvět a prospěch, a že pak bude připravena scéna pro závěrečný akt, bez něhož by všechny jeho výboje byly marné − konkrétně pro podřízení západní polokoule jeho vůli a systému. Ohrožení Ruska je proto ohrožením nás i Spojených států stejně jako věc každého Rusa bojujícího za svůj krb a domov je věcí svobodných lidí a svobodných národů ze všech koutů zeměkoule. Vyvoďme poučení z lekcí, jež nám už dala taková krutá zkušenost. Zdvojnásobme své úsilí a udeřme spojenými silami, dokud nám ještě zbývá život a síla.“
W. S. Churchill: Druhá světová válka, III. Praha:1993, s. 367–369. http://smsjm.vse.cz/wp-content/uploads/2008/10/sp19.pdf
http://smsjm.vse.cz/wp-content/uploads/2008/10/sp19.pdf
Vystavil PhDr. Vladimír Pelc