Zapomenuté vyhlazování?
Setkal jsem se tam s panem Emilem Farkašem z Izraele (94 let) – je to jeden ze tří ještě žijících někdejších vězňů koncentračního tábora Sachsenhausen. Emigroval do Izraele hned po válce. Hovoří perfektně česky, vzpomíná na svou vlast v dobrém a zejména na důstojníky bývalé Svobodovy armády (zejm. majora Sochora) i československé brigády z Anglie, kteří pomohli Izraelcům po válce vybudovat vlastní stát, zejména vojenským výcvikem a dodávkami zbraní a střeliva. Říkal, že jeho vlast jako jediná na světě jim na přelomu čtyřicátých a padesátých let pomohla se ubránit sousedním arabským zemím a vybudovat Izrael. Přikládám fotografii s panem Farkašem (na snímku vlevo). Mimochodem, moji přátelé se pak doma ptali, zda není mladší než já.
V přestávce zasedání jsem si byl prohlédnout knihkupectví Památníku Sachsenhausen a tam jsem objevil české vydání knihy Zapomenuté vyhlazování?, které jsem si zakoupil. Autory jsou němečtí historikové Günter Morsch a Agnes Ohm. Kniha pojednává o příslušnících polské a české inteligence v koncentračním táboře Sachsenhausen na počátku druhé světové války. U nás doma jsem podobnou knihu na trhu nenašel.
Členové ISK z jednotlivých spolkových zemí jsou německými občany, jejich příbuzní nebo předkové byli v období nacionálního socialismu vězněni, mučeni a vražděni zejména v období 1936–1939 jako jediná národnost. Od listopadu 1939 tam byli odváženi jako první cizinci Čechoslováci, Poláci a po přepadení SSSR většinu vězňů tvořili zajatci z Rudé armády. Postupně v tomto koncentračním táboře byli vězněni a vražděni občané dalších zemí – Itálie, Španělska, Francie, Holandska, Belgie, Dánska, Lucemburska, Norska, Československa (i židé z Tisova Slovenského štátu), z Maďarska, Rakouska, Běloruska, Ukrajiny, Ruska. Také tam byli vězněni někteří letci z Anglie, USA a Kanady.
Musím konstatovat, že členové ISK jsou lidé, kteří tuto činnost vykonávají „srdcem“, jde zatím stále výhradně o pozůstalé, kromě zástupce Holandska. Díky činnosti dřívějších československých zástupců v tomto mezinárodním výboru Adolfu Burgerovi a Vojmírovi Srdečnému tam má Česká republika dobré jméno. Již v minulém roce se mi podařilo navázat spolupráci s českým velvyslancem v Berlíně panem Kafkou, a tak už druhým rokem jsem nemusel z Valašského Meziříčí vozit dva věnce či květiny s trikolórami, které jsem pokládal k památníku československých studentů a památníku ve „Stanici Z“.
U vstupu do Památníku Sachsenhausen, který vede historik Alex Drecoll, je expozice věnovaná Československu, protože Čechoslováci byli první cizinci, kteří byli uvězněni v Sachsenhausenu. Do té doby tam byli výhradně němečtí občané, odpůrci národního socialismu – sociální demokrati, komunisté, pastoři protestantské církve, němečtí židé, rukojmí různých rodin a dále homosexuálové, lidé duševně postižení. Tento tábor se jako jediný vyznačoval tím, že tam byla po celou dobu války velká soudržnost vězňů a vzájemná spolupráce.
Ing. Alois Martinek
člen Společnosti pro uchování
odbojových tradic, z. s.
Valašské Meziříčí
